Šibeniční vrch s nadmořskou výškou 459 m patří mezi významné dominanty krajiny kolem Horšovského Týna. Svůj název dostal podle místa, kde se vykonávalo hrdelní právo. Toto privilegium většinou patřilo významným královským městům. U poddanských měst si právo trestat na hrdle vyhrazovala pro sebe vrchnost. Skutečnost, že Horšovský Týn dostal mezi jinými i tuto významnou soudní pravomoc, svědčí o tom, jaký význam pražští biskupové a arcibiskupové svému městu přikládali. Jednou přiznané právo si pak město podrželo i pod světskou vrchností. Soudní moc vykonával městský soud složený z rychtáře a dvou nebo tří členů městské rady. Rozhodovat měli podle práva královského města Stříbra. Vedle šibenice mohlo město také zřizovat městskou šatlavu a možnost vyslýchat útrpným právem. Vězně v šatlavě měl na starosti městský biřic, kterému byl povinen každý uvězněný platit za den a noc strávenou v šatlavě 3 groše míšeňské a za pobyt ve věži 4 groše. Hrdelní rozsudky vydával městský soud jen zcela výjimečně.
- Základní údaje
- Napsal redaktor
- Kategorie: Rozhledna
- Zobrazení: 10296
Počátek poutní tradice na Šibeničním vrchu bezprostředně souvisí s vyhloubením studánky, která údajně stála asi padesát metrů od původní dřevěné kapličky. Tu nechaly postavit na sklonku 19 století sestry Anna a Maria Kleinovy. Studánka měla sloužit lidem, kteří pracovali na nedalekých polích, aby zahnali v parném létě žízeň. Tak jak nabývala lurdská poutní tradice spojená s tímto místem na popularitě, přisuzovaly se vodě ze studánky, tak jak to bylo i na většině ostatních poutních míst, zázračné vlastnosti. Pomáhala prý léčit různé nemoci, zbavovala lidi různých bolestí, pomáhala při léčení úrazů. Původní studánka se zázračnou vodou zřejmě zanikla s původní kaplí Panny Marie lurdské. Studánka u tohoto zastavení je nejbližším pramenem, který je starý nejméně tak jako legendární studánka. Je to pramen, který nikdy nezamrzá a nikdy nevysychá.
- Základní údaje
- Napsal redaktor
- Kategorie: Rozhledna
- Zobrazení: 13837
Pivovarnictví má v Horšovském Týně tradici starou jako město samo. Mezi prvními privilegii, které město obdrželo od arcibiskupa Arnošta z Pardubic bylo právo várečné. Toto právo potom potvrzovali a doplňovali další vlastníci města. 23. července 1497 zásadně upravil přiznání várečného práva měšťanům Dobrohost z Ronšperka a nebylo zpochybněno ani v dobách, kdy se tímto prosperujícím podnikáním zabývali sami majitelé panství a města. Bylo nepsaným pravidlem, že všechna hostinská zařízení ve městě se zavážela pivem z měšťanského pivovaru. První zpráva o něm pochází z roku 1563, kdy je zmiňován sládek Valenta. Už tehdy se jednalo o zavedený podnik, ve kterém se vařily dva druhy piva. Obecní pivo z pšenice bylo určeno k běžné spotřebě v hostincích. Várky ječného piva, kterému se říkalo měšťanské, uspokojovalo spotřebu jednotlivých měšťanských rodin. V 18. století byl měšťanský pivovar považován za velký s ročním výstavem kolem 3 000 hl. Měšťanský pivovar se musel vyrovnat s konkurencí panského pivovaru v Čečovicích, jehož pivo bylo údajně chutnější než pivo městské.
- Základní údaje
- Napsal redaktor
- Kategorie: Rozhledna
- Zobrazení: 10396
Na tomto místě stávala jedna z dominant okolí Horšovského Týna, kaple panny Marie Lourdské. Původně zde stávala malá dřevěná kaplička s jednoduchou zvonicí zasvěcená Panně Marii Svatohorské. Kaple byla postavena na náklady dvou zbožných sester Anny a Marie Kleinových na jejich pozemku jen pár kroků od polní cesty vedoucí z města k lazeckému statku. Místo se už koncem 19. století stalo oblíbeným cílem nedělních vycházek. Vlastní historie kaple však začíná až rokem 1910. V létě tohoto roku se totiž místní mariánské sdružení pod vedením mladého kaplana Leopolda Klimy vydalo na zbožnou pouť do francouzských Lurd Pro tento účel si nechali zhotovit sochu lurdské Madonny a klečící Bernadetty, které pak byly posvěcené vodou ze zázračného pramenu před jeskyní, kde se podle tradice zjevila v roce 1858 venkovské dívce Bernadettě Soubirusové Panna Maria.
- Základní údaje
- Napsal redaktor
- Kategorie: Rozhledna
- Zobrazení: 12809
Poutní místa vznikala většinou u hlavních cest vedoucím k hranicím nebo v okolí velkých měst. Pro vznik poutních míst měl Horšovský Týn ideální dispozici. Proto v jeho nejbližším okolí vznikla dokonce tři poutní místa.
1. Nejstarší a nejvýznamnější je poutní kostel sv. Anny na Vršíčku, zhruba 1km západně od Horšovského Týna. Jeho vznik souvisí s pověstí o vykopání zázračné sošky sv. Anny někdy v 2.pol.15.století. Stavbu kostela pak iniciovalo duchovní Bratrstvo sv .Anny. V jeho čele stál majitel panství Jiří z Ronšperka, který kostel začal roku 1507 stavět. Stavbu pak dokončil jeho bratr Volf Dobrohost z Ronšperka a kostel byl 5. dubna 1516 vysvěcen. Slavné poutě na toto místo pokračovaly i za dalších majitelů panství Lobkoviců a Trattmansdorffů, kteří nechali kostel barokně přestavět, zřídit další stavby kolem něho a vystavět v něm svoji hrobku. Poutní procesí přicházelo do kostela sv. Anny vždy o velikonočních svátcích, na jejichž tradici upomínala barokní sochařská výzdoba křížové cesty. Hlavní událostí však byla tradiční anenská pouť 26. července, která dodnes znamená nejvýznamnější kulturní událost v Horšovském Týně.
- Základní údaje
- Napsal redaktor
- Kategorie: Rozhledna
- Zobrazení: 10179
Horšovskotýnsko bylo odjakživa krajem s vyspělým zemědělstvím a s ním spojenou zpracovatelskou výrobou. Nedílnou součástí tohoto výrobního odvětví byly mlýny. Ještě na začátku 20. století bylo v okolí Horšovského Týna v provozu více než 60 mlýnů. Zakládali je od 16. do 18. století převážně majitelé panství - v povodí Radbuzy Trauttmansdorffové a Kotzové z Dobrše. Výjimkou byly některé obecní mlýny, např. v Horšovském Týně nebo v Bělé nad Radbuzou. Nejstarším historicky doloženým mlýnem byl Panský mlýn u Horšovského Týna založený v roce 1586. Jako pohon sloužila vodní energie, proto naprostá většina z nich ležela při vodních tocích, především v údolí Radbuzy. Voda do nich byla přiváděna důmyslně vybudovanými náhony, někdy i několik kilometrů dlouhými, např. k mlýnu mezi Štítary a Svržnem. Do začátku minulého století se síla vody využívala pro pohon vodního kola a převáděla se na mlýnské kameny. Standardní průměr vodních kol činil 4 - 5 m. Největším vodním kolem o průměru 7,5 m a s více než 2 metry šířky bylo na Horšovskotýnsku kolo v Újezdu sv. Kříže.
- Základní údaje
- Napsal redaktor
- Kategorie: Rozhledna
- Zobrazení: 10837